Tak a je po volbách. V Čechách i v Americe. Sedím před zoufale prázdným papírem a připadám si jako ten pán, co měl celý život intelektuální prázdniny, neboť nic nevěděl. Vítěz českých voleb se postavil před mikrofon a bůh ví proč nám oznámil, že jsme stupidní. Americký vítěz, obávám se, teprve pozná, jací jsme. Tiše závidím svému oblíbenci Gilbertu Chestertonovi ten „jeho" počátek dvacátého století, kdy bylo na světě tolik moudrých lidí, že by jablko mezi nimi nepropadlo. O hlupáky prý tehdy byla taková nouze (říká Chesterton) a byli tak vzácní, že jak nějakého spatřili, hned se za ním táhla celá ulice, vážili si ho jako oka v hlavě a hned mu přidělili nějakou významnou státní funkci či vysoký úřad. O tom, že tento stav přetrvá až do jedenadvacátého století, se jistě Chestertonovi ani nesnilo.
Lidská hloupost je nekonečná, nezná hranic a dovede se usídlit nejen ve významné státní funkci, ale i za okýnkem toho nejobyčejnějšího úřadu, na poště nebo ve vrátnici, v kanceláři pana ředitele stejně jako v masně, ve stranickém sekretariátu či na policejní stanici. Ráda se projíždí veřejnými dopravními prostředky, miluje davy a demonstrace proti čemukoliv, kde radostně přeskakuje z hlavy na hlavu a často se z obyčejné hlouposti promění v nebezpečný a zlý fanatismus. Má tisíce podob a převleků a nikým nezvána, vniká do mozku přestrojena za ješitnou představu o vlastní velikosti. Zatemňuje s rozkoší vše, co mělo být bystrým a fungujícím intelektem a z velikánů, kteří ji u sebe přechovávají, činí maličké, ubohé pitomečky.
Jak by bylo hezké, kdybychom Baracku Obamovi mohli vzkázat, že nejsme stupidní, že máme všech pět pohromadě, že také nemáme rádi teroristy a že na náš charakter je spolehnutí. Jen se obávám, aby náš vzkaz nebyl opačného druhu.
V každém případě si musím dát pozor, abych nepropadl pocitům pýchy, pramenící ze skutečnosti, kolika hloupostmi se mi ten prázdný papír podařilo naplnit. Hezký den.
Jan Hrušínský
Foto: Ivan Kahun